🚘⚡️Hyundai IONIQ 5 - obsáhlé dojmy z testu pohledem fanouška technologií

Video, ze které tato textová recenze vychází najdete zde:

Po období, které bylo opravdu nabité prací jsem se konečně dostal k tomu, abych pro vás připravil další článek a musím říct, že na tenhle konkrétní jsem se obzvlášt těšil. Podařilo se mi totiž dostat na celodenní test jeden z mála dostupných modelů HYUNDAI IONIQ 5, který je u nás na trhu k mání a to hned ve své vrcholné výbavě, s pohonem 4x4 a výkonem přes 300 koní.

PRVNÍ DOJMY

Upřímně, když jsem někdy minulý rok poprvé uviděl design IONIQu 5, byl jsem u vytržení. Jak všichni víme, design je čistě subjektivní věc a názory na něj se mohou dramaticky lišit, ale v mém případě se podařilo HYUNDAI trefit hřebíček na hlavičku a to auto jsem si na první pohled zamiloval.

Podle mého skromného názoru se designerům povedlo výborně smíchat dohromady nefalšované retro s určitým typem futurismu, který se s elektroauty dnes často pojí. Pokud jste stejně jako já milovali na arkádách i v rallye hrách osmdesátkové tvary Lancie Delta Integrale, nový IONIQ vás rozhodně nemůže nechat chladnými. Primární inspirací pro HYUNDAI byl sice vlastní vůz, kterým byla HYUNDAI PONY, ale která byla vlastně neméně pěkná - koneckonců, na svědomí ji měl stejný designér, slavný Ital Giorgetto Giugiaro.

Na design vozu jsem slyšel spoustu názorů a musím říct, že většinou pozitivních - někdo tomu říkal Batmobil, někdo Cybercar, někdo jenom s otevřenou pusou koukal a snažil se to celé nějakým způsobem vstřebat. Jestli něco platí tak rozhodně to, že tímhle autem vzbudíte velkou pozornost - minimálně do té doby, než si na něj všichni zvyknou. Úplně běžně se mi stávalo, že si lidé auto fotili, otáčeli se za ním, nebo se rovnou přišli podívat zblízka.

Co vás hodně překvapí, je velikost toho auta. Na obrázcích vypadá opravdu hodně kompaktně, ale vůbec to není pravda - v interiéru si připadáte jak ve velkém SUV a když jsem se pak vracel do své služební trojkové Oktávie, připadala mi uvnitř malá, což se mi tedy běžně nestává. Hodně k tomu samozřejmě přispívá velký rozvor (3 metry), ale své také dělá i absence jakéhokoliv středového tunelu a možnost dělící segment posouvat dopředu a dozadu - všude máte krásně rovnou podlahu, což prostor dále opticky zvětšuje a máte takový příjemný pocit vzdušnosti a lehkosti. Opravdu si připadáte, jak v nějakém luxusním salónku, který dostal mimochodem také čtyři kola.

K tomu se váže také zpracování a použité materiály - z vnitřku auta jsem měl takový velmi příjemný, řekl bych až domácky pocit. Materiály působí prémiově, ale přitom ne snobsky a zpracování bylo ve většině případů prvotřídní. Všechno se tváří tak nějak hezky kompaktně a bytelně a cítíte tu i péči o drobné detaily. HYUNDAI v interiéru používal velmi chvályhodně také recyklované materiály a řeknu vám, že kdybych se to od nich nedozvěděl, vůbec bych to nepoznal. A takový bonus navíc - interiér fakt pěkně voní, což rozhodně dříve nebyla silná stránka HYUNDAI ani ostatních asijských výrobců obecně.

DOJMY Z JÍZDY

Já si tady určitě nechci hrát na nějakého motoristického novináře - mám sice najeto nějakých 700 000 km, ale zas tak často auta nestřídám a neřídil jsem desítky modelů od desítek různých značek, abych mohl porovnávat drobné nuance v řízení. Přesto ale můžu popsat tak nějak obyčejně lidsky, jak se mi s IONIQEM jezdilo.

V prvé řadě je třeba asi pro neznalé věci uvést, že elektroauta, která jsou od počátku jako elektroauta vyvíjená, mají některé známé specifické pozitivní i negativní vlastnosti. Těmi pozitivními jsou určitě bohatý vnitřní prostor, velmi dobré odhlučnění a skvělá aerodynamika. Těmi negativními mohou být velká váha a také někdy účelové inovace, které reálně nezvyšují uživatelský komfort, ale jsou často veskrze samoúčelné. Těch naštěstí v IONIQU moc nenajdete.

Věc, kterou pocítíte asi nejvíce je fakt, že díky nízko položeným a samozřejmě i těžkým bateriím má auto jinak položené těžiště a tak velmi dobře sedí na provrchu silnice, a to i v prudkých zatáčkách.

Druhou věci, na kterou si okamžitě zvyknete, je instantní přenos výkonu od elektromotorů - v setině kdy zmáčknete plyn máte k dispozici veškerou sílu, kterou motor dokáže vyvinout, bez jakéhokoliv řazení nebo čekání, než zabere turbo. Sečteno a podtrženo to znamená, že auto dokáže i při své váze, která je okolo 2 tun, lítat jako raketa a přitom vám dát poměrně velkou porci jistoty při řízení.

Nicméně, už když se na auto podíváte, musí vám být jasné, že tohle nikdo nekoncipoval jako nějaký sporťák. Má sice výkonu na rozdávání, ale neznamená to, že s ním budete při každé příležitosti blbnout v zatáčkách. Neřekl bych ani, že k tomu řízení poskytuje dostatek nějaké vysloveně zábavné zpětné vazby. Spíš bych to podal tak, že v IONIQU je ten výkon zejména praktická věc, kterou využijete při denním ježdění v konkrétních situacích - kdo se někdy se slabším autem snažil o rychlé předjetí náklaďáku v táhlém kopci na okresce, nebo se rychle zařadit do pruhu na nájezdu ve městě, ten ví svoje. Ano, určitě se i s IONIQEM dokážete vyblbnout, když chcete, ale tak nějak cítíte, že sportovní jízda není jeho primární účel.

Pokud se ale bavíme a pohodlí a komfortu cestování, tam dostanete to, co očekáváte - velmi příjemnou, pohodlnou a tichou jízdu, která ale není nijak zbytečně houpavá. Umím si bez problémů představit, že bych s IONIQEM cestoval i na dlouhé vzdálenosti, ať už z pohledu komfortu podvozku nebo i samotných sedadel. Ta byla v této výbavě kožená, vyhřívaná a odvětrávaná, takže skutečně špička, ale sedal jsem si také do nižší verze s obyčejným interiérem a i tam byla sedadla příjemná, i když už nepůsobila tak luxusně.

Během cesty vás samozřejmě nebude rušit dunění od motoru, to je u elektroaut standard, na druhou stranu slabé bzučení elektromotoru, aerodynamický hluk a taktéž hluk z odvalujících se kol samozřejmě stále slyšíte, takže si zase nepředstavujte, že v autě bude ticho, jak ve škole při písemce. Nemám ani pocit, že by v HYUNDAI bylo nějaké nadstandardní ticho v rámci elektromobilů, ale rozhodně si můžete po cestě příjemně popovídat bez toho, abyste museli zvyšovat hlas.

TECHNOLOGIE

Technika byla samozřejmě to, co mě jako člověka, kterého technologie dlouhodobě baví a zajímá se o ně, na autě hodně přitahovalo. Obecně platí, že výrobci automobilů se s elektroauty nebojí trochu experimentovat a taktéž technologická výbava bývá - i vzhledem k vysoké vstupní ceně - velmi dobrá. No a ani HYUNDAI v tomhle ohledu nezůstala stranou.

První, čeho si všimnete budou dva podobně velké (zhruba 12,3 palců) dělené displeje, které jsou hladce zapuštěné do panelu, který dost okatě ční z palubní desky, hned v prostoru za volantem.

Když jsem tenhle design viděl poprvé, říkal jsem si, že je trochu škoda, že HYUNDAI panely více nepřiblížila k sobě a nevytvořila tak dojem jednoho velkého, masivního displeje. Když jsem pak ale v autě reálně jezdil, panely mi přišly dostatečně rozměrné a díky jejich rozdělení i přehledné, takže jsem byl nakonec s tímhle řešením spokojený.

Na panely se dobře dívá, rozlišení i jas za denního světla jsou dostatečné, grafika je čistá a má takový svůj specifický styl, který se mě osobně celkem zamlouval. Jak byste čekali, tak hlavní panel před řidičem slouží na zobrazování aktuálních informací o jízdě, a také zde vidíte graficky naznačený okolní provoz, které senzory v autě “vidí”, byť zobrazení určitě není tak detailní, jako například v Tesle, která (bez legrace) skenuje i popelnice u cesty.

Pravý panel je dotykový a slouží jako klasický infotainment, to znamená navigace, hudba, nastavení vozu, zkrátka to, co znáte i z ostatních modernějších aut vybavených displejem.

U těchto systémů v autech jsem osobně hodně háklivý na provedení - nesnáším, když se systém seká, pořádně nereaguje na dotyk, nebo reaguje celkově opožděně. Nejen že to je nepříjemné, ale v autě to může být do určité míry i nebezpečné, protože to rozptyluje vaši pozornost. HYUNDAI v tomto ohledu sice není na špici - na té se za mě stále ze všech elektroaut které jsem řídil, drží Tesla - ale rozhodně na tom není špatně.

Systém reagoval poměrně svižně, jen s mírnou prodlevou, animace byly také celkem plynulé. Dá se říci, že jediné s čím jsem nebyl úplně spokojený byla rychlost zobrazování mapy, ale to je bolest téměř všech interních navigací. Obecně čekejte v tomhle ohledu takový solidní standard. Rozhodně mě ale potěšilo, že se systém za dobu testování ani jednou nějak nekousl, neglitchoval, zkrátka fungoval jak měl. Neznamená to však, že by auto netrápily některé drobné softwarové problémy, ale k tomu se ještě dostaneme.

Podpora CarPlay a Android Auto už je standardem, to bych asi ani nezmiňoval. Potěšilo mě, že CarPlay fungoval skutečně neosekaně, na celou šířku displeje, škoda jen, že telefon nelze zatím připojit bezdrátově. Proč říkám zatím - no jednoduše proto, že moderní elektroauta už fungují z části stejně, jako počítače, tablety nebo mobilní telefony - to znamená, že je lze postupně updatovat a upgradovat a to dokonce jednoduše vzduchem, bez nutnosti jezdit do servisu, tudíž není vyloučené, že HYUNDAI tuhle funkcionalitu po čase jednoduše přidá, protože hardwarově by na to měla být vybavena. Je však vhodné upozornit, že v IONIQu lze takto jednoduše vzduchem updatovat zatím pouze infotainment, ne celé auto.

Mobil využijete i s přidruženou aplikací od HYUNDAI, která se jmenuje “Bluelink”a zvládá přesně ty věci, které byste od takové aplikace čekali - ukazuje vám kompletní status vozu, umí základní diagnostiku, ukáže stav nabití, upozorní vás, pokud vůz zůstane odemčený, nebo se někdo snaží dostat dovnitř a dokonce když necháte stažené okénko - to se mi mimochodem stává dost často. Co je určitě hodně komfortní je možnost, nechat si vytopit nebo vychladit interiér auta ještě před tím, než do něj přijdete. Nějaké hlubší dojmy vám na tomto místě ale neřeknu, protože jsem měl auto pouze půjčené a nechtěl jsem jej tedy přepárovávat. Nicméně, podle hodnocení uživatelů se zdá, že nová verze aplikace funguje jak má.

Co mě skutečně dostalo, tak byl headup displej. Je opravdu velký, krásně čitelný a to i za plného denního světla a obecně mi přišel extrémně praktický. Rovnou říkám, že jestli bych si vybral jednu příplatkovou věc z palubní elektroniky, byla by to tato. Hned vysvětlím proč - za prvé, displej zobrazuje všechny klíčové údaje o jízdě na jednom místě a to velmi čistým a přehledným způsobem. Vidíte rychlost, doporučenou rychlost ze čtení značek, tempomat, mrtvý úhel, zapnuté asistenty - všechno co v danou chvíli potřebujete. Za druhé, nemusíte nikam odvracet zrak, všechno vidíte přímo před sebou na vozovce, takže tenhle prvek bez debat zvyšuje bezpečnost.

Za třetí, je zde i integrována navigace, která vám promítá šipky do prostoru. Ne, že by to byl nějaký vysoký level augmentované reality, nevypadá to tak, že by šipka byla promítána přímo na silnici, ale je poměrně přesně zaměřená k dané odbočce a vidíte všechny potřebné navigační údaje hned před sebou. Sečteno a podtrženo, při používání headup displeje jsem se prakticky nedíval nikam jinam, krásně to pomáhalo se soustředěním se na jízdu a tím pádem i s pocitem plné kontroly nad vozem. Teprve teď si uvědomuju, jak velký je nedostatek, že Tesla nic podobného nenabízí.

Taktéž tu najdete i přehršel dalších jízdních a bezpečnostních asistentů. U toho bych se chtěl na chvíli zastavit. Já jako technologický hračička jsem samozřejmě nadšený, když jsou v autě různé technické vychytávky, které vám dávají pocit, že řídíte auto z budoucnosti. A HYUNDAI vám jich dokáže nabídnout skutečně kopec, řekl bych že velkou většinu toho, co je dnes na trhu k mání.

Na druhou stranu, po testování musím říct, že jsem některé aktivní asistenty využíval méně, než bych si myslel. Rozhodně jsou tu velmi praktické věci, které výrazně zvyšují bezpečnost a které bych ve svém autě určitě chtěl mít - je to například sledování mrtvého úhlu v kombinaci s head-up displejem, systém nouzového brždění, kdy to jednoduše nenaboříte do stojícího auta před vámi - což byly mimochodem mé dvě jediné nehody v životě - či upozornění na auto jedoucí v příčném směru při couvání. Potěší i drobnosti, jako upozornění na odjezd auta před vámi na semaforech - ideální pro notorické čumily mobilů - nebo ochrana při vystupování, abyste neotevřeli dveře do jedoucího auta.

Na druhou stranu, některé asistenty vás budou konstantně otravovat různým pípáním a tak je možná brzy vypnete - jako například asistent upozornění na přejezd středové čáry, který byl na menších silnicích vysloveně otravný. Asistent aktivního držení v jízdních pruzích v kombinaci s adaptivním tempomatem, čtením dopravních značek a uzpůsobováním rychlosti podle navigace byl skvělý na dálnici, ale určitě nepočítejte s nějakou autonomní jízdou po menších silnicích nebo nedejbože okrskách - dokud jedete rovně, nebo do mírných zatáček, je to v pořádku, ale prudší změny směru asistent už nezvládá. Naopak mi vlastně vadilo, že mi systém stále ťuká do řízení a měl jsem pocit, že nad autem nemám úplnou kontrolu. Co mě pak vadilo na dálnici, bylo neskutečně otravné upozorňování auta, ať si dám obě ruce na volant - já chápu, že auto to dělá s ohledem na bezpečnost, ale v tomhle ohledu jsem se cítil vysloveně buzerovaný, protože obě ruce na volantu zkrátka při řízení na dálnici po celou dobu nikdy nemám.

HYUNDAI je také vybaven i zajímavým parkovacím asistentem, kdy nemusíte být přítomni při parkování v autě, ale ovládáte jej na dálku pomocí klíčku. Systém vám jednoduše najde parkovací místo, vy vylezete z auta a pomocí držení tlačítka na klíči auto samo zaparkuje. Tentýž způsob lze použít i k vyparkování auta. Je to dobrá frajeřinka a případně vychytávka pro ty, kteří mají s parkováním vážné problémy, myslím ale, že zkušený řidič mnohem rychleji a jednodušeji prostě zaparkuje sám.

Ještě bych se chtěl krátce vyjádřit k jedné zajímavé věci a to je pohled z kamery, který se zobrazí na přístrojovém panelu před řidičem, když vyhodíte blinkr. Jeho funkcí je vám ukázat mrtvý úhel, jako doplněk k asistentu hlídání mrtvého úhlu. Vtipné je, že ať jsem se snažil jak jsem se snažil, za dobu testování jsem si na to úplně nezvykl a pořád jsem měl tendenci raději sledovat zrcátka. Přes den je to ještě v pohodě, ale v noci jsem měl jednoduše pocit, že na kameře nic nevidím a nemůžu se na obraz z kamery spolehnout. Přitom jsem věděl, že je to pouze pocit, protože ve skutečnosti v zrcátku vidíte méně než na kameře a některé specifikace IONIQU v zahraničí dokonce boční zrcátka nemají vůbec a místo nich vidíte právě kameru. Z toho co jsem o tomto problému četl, tak je to spíš psychologický efekt a otázka zvyku, ale přišlo mi zajímavé vidět v praxi, jak nás některé naše zvyklosti výrazně při řízení auta ovlivňují.

V každém případě mě zkušenosti s různými asistenčními systémy auta vedly k zamyšlení, jak moc ještě mají všechny tyto vychytávky daleko k autonomnímu řízení - když vidíte množství situací, kdy asistent nemůže fungovat úplně správně, nebo je zmatený, protože podmínky na silnici jsou v něčem nestandardní, mám pocit, že je nám bezpečná a univerzální autonomní jízda ještě na míle vzdálená. Jedinou šancí je další prudký rozvoj umělé inteligence, která si pak dokáže poradit i se situacemi, které je možné vyhodnotit jenom rozumným uvažováním a ne daty ze senzoru.

PRAKTICKÉ POSTŘEHY

Do drobných postřehů jsem si nechal všechny takové ty pocitové věci, které vám tak nějak utváří zážitek a celkový dojem z auta.

Začal bych atmosférou při noční jízdě - díky vkusnému a nepřeplácanému ambientnímu osvětlení mi přišla opravdu skvělá. Oba zobrazovací panely jdou přepínat na denní a noční režim a rozhodně to doporučuji, protože není nic horšího než zářící bílá obrazovka ve tmě. Najdete zde dokonce takový příjemný detail, jako je filtr modrého světla, který vám i v autě pomůže držet váš cirkadiánní rytmus pod kontrolou.

Barvy ambientního osvětlení si můžete měnit v celém barevném spektru a tak si určitě najdete tu svou, která vám bude vyhovovat - mě se nejvíce líbila fialová, která dala interiéru takový příjemný relaxační nádech, člověk by se cítil skoro jak někde ve vířivce.

Když už se bavíme o relaxaci, tak nesmím samozřejmě vynechat ani jeden z highlightů tohoto vozu a to jsou relaxační sedačky, které vás doslova uloží do takové improvizované kolébky a dají vám tak možnost odpočinout si po dlouhé jízdě, když čekáte na odpočívadle, nebo nabíjíte. Možná se to zdá jako hloupost, ale mě se tahle funkce hodně líbila, protože zvedá pocit z celkového pohodlí, které vám je auto schopné nabídnout a v sedačkách se opravdu reálně dobře odpočívá.

Jednou z věcí, která je dostupná pouze ve vyšší výbavě, je automatické vyjíždění kliček dveří. Opět, taková drobnost, za kterou bych si ale i chtěl připlatit, protože jsem zkoušel i manuální otevírání dveří nižší verze a určitě to není tak pohodlné, byť se to dá provést jednou rukou. Pořád za mě ale vedou klasické vysouvací kliky, jaké nabízí například už mnohokrát zmiňovaná Tesla v modelu S.

Ještě trochu zpět k praktičnosti. Co často majitele elektro aut zajímá je přední kufr a možnost do něj ukládat věci. V tomto případě vás IONIQ úplně nezklame, ale ani nijak moc nepotěší - ve předu místo sice je, ale velikost se liší podle verze pohnu který v IONIQU máte. Moje čtyřkolková verze měla prostor v předu méně jak poloviční než ta standardní s náhonem na dvě kola, tedy skoro žádný. V principu to je místo, kam se vám vejde tak akorát nabíjecí kabel a něco malého navíc, jako úložný prostor bych to nebral. Zadní kufr mi jako majiteli Octávie přišel standardní, má objem 520 litrů, což je fajn hodnota na běžné použití, necítil jsem se limitovaný. Můžete navíc posouvat dopředu a dozadu celé zadní sedačky, takže skladovací prostor můžete o něco navýšit i bez jejich sklepění.

Obecně se mi líbila ergonomie interiéru. Všechno tak nějak padlo do ruky a bylo na místech, kde bych to čekal. Já jsem to auto neměl nijak dopředu nastudované, manuál jsem nečetl a přesto jsem se v něm po půl hodině cítil jako doma. Velmi přirozený a intuitivní byl třeba volič směru jízdy, který je umístěn hned pod volantem a naprosto přirozeně jeho konec otáčíte buď dopředu, nebo dozadu, podle toho, jestli chcete jet, parkovat, nebo couvat.

ZÁVĚR A ZHODNOCENÍ

No myslím, že pokud jste dočetli až sem, tak je vám už nejspíš jasné, že s autem jsem byl hodně spokojený. Ano, určitě není dokonalé a je třeba si uvědomit, že elektromobily jsou teprve na začátku své cesty a zbývá ještě vyřešit spoustu problémů, ať už se samotnými auty nebo s infrastrukturou. Pokud nemáte u domova místo, kde můžete auto pohodlně nabíjet přes noc, nebo práci, kde můžete levně nabíjet přes den, na elektromobil bych z ekonomického hlediska vůbec nemyslel. Nabíjení na stanicích je jednoduše příliš drahé na to, aby vám byť jen částečně vykompenzovalo peníze, které si za elektro variantu připlatíte. Jako ideální use case se mi teď jeví mít vlastní dům, s vlastními solárními panely, ze kterých nabíjíte zdarma, což určitě není varianta pro každého.

Taktéž se u takových aut budete potýkat s různými nešvary na které jsme zvyklí spíše z počítačů a mobilů - Jako každý software, i tento má svoje drobné nedostatky a bugy. Jednou mi zmizel ukazatel doporučené rychlosti z headup displeje, podruhé mi nefungoval hlasový asistent, který se sice hlásil, ale neplnil žádné příkazy. Je jen logické, i když mě se to nestalo, že čas od času se něco v systému může zaseknout nebo spadnout, a taktéž samozřejmě nutnost aktualizace obslužného firmware, která může zásadně měnit vlastnosti celého auta, nemusí vyhovovat každému. Už to holt není jen o tom zastrčit klíček a nastartovat, všechno je mnohem komplexnější, což může některé lidi, co tolik technice nefandí, rozčilovat.

Na druhou stranu, taková komplexita vám dává spoustu možností. Navíc, všechno tu probíhá tak nějak automaticky a v principu s takovým autem dokáže jezdit i opravdový řidičský antitalent. Funkce, kterým nerozumí, bude jednoduše ignorovat a vše co mu stačí je mačkat pedál, kroutit volantem a nabíjet. Zbytek už za něho zařídí elektronika.

Jisté je, že milovník techniky se tu bude cítit ve svém živlu, budete mít radost z objevování toho, co auto a technika v něm všechno zvládnou a kam až umí váš zážitek z cestování posunout. A samozřejmě budete nadšení i z komfortu, ticha a pohodlí cestování, které vám takové auto dokáže přinést. Často se budete cítit tak, že už opravdu žijete v budoucnosti a když pak přesednete do svého starého spalovacího auta, kde se za vámi valí kouř a smrad a slyšíte hluk a cítíte vibrace, budete si možná připadat obstarožně. Ale jen na chvíli, pak to zase přejde 🙂