Největší česká recenze - Oculus Quest 2 (rozšířená textová verze)

#recenze #vr #oculus #quest

Poznámka: Videorecenzi, ze které tato textová recenze vychází a doplňuje ji najdete zde:

Nestává se příliš často, aby na trh přišla nová generace nějakého produktu, která přináší ve spoustě ohledů lepší parametry, než ta předchozí a přitom se ji výrobce rozhodl prodávat za výrazně nižší cenu. Důkazem, že se takové věci skutečně dějí, je nástupce nejpopulárnějšího VR headsetu od společnosti Oculus, který se jednoduše jmenuje Quest 2. Jak asi sami tušíte, tenhle na první pohled vstřícný krok si sebou nese i své skryté temné stránky a my je v dnešní recenzi necháme všechny vyjít na světlo. Pěkně podrobně, bez příkras a se spoustou zajímavých faktů tak, jak to máte rádi.

BALENÍ, DESIGN A ZPRACOVÁNÍ

Pokud jste viděli na YouTube moji recenzi na první Oculus Quest, tak víte, že z vybalování a prvních dojmů ze zpracování i materiálů headsetu jsem byl celkem nadšený. A já se teď musím přiznat, že jsem tak nějak vnitřně ještě dlouho předtím, než jsem Quest 2 vůbec dostal do rukou věděl, že u druhé generace už to tak slavné nebude.

Ona to samozřejmě nebyla nějaká moje mimořádná schopnost předvídat co se stane, to bych tuhle recenzi psal asi někde na pláži v Karibiku, ale stála za tím jedna jediná věc - a to cena toho produktu. Pokud totiž představujete novou generaci s lepšími parametry a přitom snížíte cenu, neznamená to, že jste blázen, ale že ty peníze zkrátka musíte někde jinde ušetřit. A pokud chcete ušetřit, tak kde jinde začít, než na samotných materiálech. Když to totiž uděláte šikovně, tak headset bude vypadat pořád slušně, bude dál plnit svoji funkci a nový uživatel prakticky nic nepozná. A přesně tohle Oculus, potažmo Facebook, který je jeho vlastníkem, udělal.

Balení je úplně úplně obyčejné, najdete v něm kromě headsetu a ovladačů (včetně baterek) už jen kabel, nabíječku a plastový separátor pro lidi, co nosí při hrání brýle. Vlastně na něm vlastně vůbec nic zajímavého, co bych vám chtěl říct, takže pojďme rovnou na samotný headset.

Když první a druhou generaci posadíte vedle sebe, vidíte rozdíl na první pohled. Pomineme li změnu barvy z černé na bílou, tak tam, kde byla původně velmi příjemná hrubě texturovaná látka, najdete už pouze obyčejný hladký plast. Tam kde byl luxusní upínací mechanismus z hrubé gumy, najdete jednoduchý pružný látkový pásek. Tam kde jsem u ovladačů obdivoval na omak hodně příjemný jemně texturovaný povrch s magnetickým úchytem krytu baterie, je nyní opět obyčejný hladký plast a jednoduchá mechanická západka.

Jednoduše řečeno - Oculus vzal veškeré nadbytečné věci, které mu propůjčovaly takový lehký nádech luxusu a udělal z něj zcela obyčejně vypadající, i když pořád plně funkční zařízení. A teď tedy zákonitě přichází otázka - je to špatně? Odpověď za mě je následující:, Myslím, že není, protože to nemá žádný zásadní vliv na funkčnost samotného zařízení. Ano, dojem je horší, ano z vybalení nebudete tak nadšení a ano, v ruce to nepůsobí ani z poloviny tak dobře. Ale to, co je podstatné, tedy používání headsetu, si užijete stejně, nebo dokonce více, než tomu bylo u předchozí generace. A ušetřili jste krásných 100 dolarů.

PRVNÍ DOJMY

Pokud bude Quest 2 vaše první VR, pořád tu bude přítomen ten úžasný prvotní wow efekt. Řeknu vám, ukázat mi někdo Quest v době, kdy mi je 10, prodám za něj rodiče…nebo minimálně sousedovi rodiče 🙂 Jako malí jsme jednoduše často snili o tom, že bychom se chtěli do nějaké hry dostat a prožit si to všechno na vlastní kůži a je skvělé, že dneska to je do určité míry možné. Pocit, že jste skutečně tam uvnitř dodává vašim zážitkům úplně jiný rozměr - a to doslova. Je jedno kolikrát už jsem měl VR na hlavě, pořád si tenhle pocit užívám.

Zároveň ale platí, že pokud Quest není vaše první VR a jste třeba vlastníkem předchozí generace, tak už s žádným WOW efektem nepočítejte. Ano, ostrost obrazu je rozhodně lepší, aby také ne, když má Quest 2 vyšší rozlišení displeje. Ale upřímně, po tom, co jsem nějakou dobu na hlavě první Quest neměl, cítil jsem se ve dvojce vlastně úplně stejně, jako v jedničce. Až teprve, když jsem oba dva headsety porovnával přímo mezi sebou, tak už byl rozdíl vidět na první pohled. Celkový dojem byl příjemnější, texty ve hře výrazně ostřejší a komfortnější na čtení a na kontrastních plochách nebyly tolik vidět na rozdíl od prvního Oculusu drobounké černé mezery mezi pixely.

Vyšší rozlišení a tím pádem ostřejší a jemnější obraz ale není jediný benefit nové generace. Kromě už zmiňované ceny tu máme také rychlejší procesor, více operační paměti a nižší váhu. A několik benefitů, které z těchto parametrů vychází, ale nejsou úplně na první pohled vidět. Určitě bych zmínil například podporu vyšší obnovovací frekvence obrazu - předtím bylo maximum 72 Hz, teď to je 90 Hz. V praxi to pro vás jednoduše znamená příjemnější, plynulejší a tím pádem i přirozenější pohyb obrazu. Nižší váha také znamená automaticky komfortnější pocit při hraní a to je určitě také benefit který oceníte, i když rozdíl je poměrně malý. Zlepšení samozřejmě zaznamenáte i v hrubém výkonu - zejména nahrávací časy jsou kratší.

Co se samotné technické kvality grafiky týká, aplikace optimalizované pro Quest 2 budou vypadat o něco lépe - to znamená, na scéně je vícero detailů, textury jsou ve vyšším rozlišení, je vylepšené nasvětlení scény. Nečekejte ale nějaký dramatický skok a už vůbec ne grafické orgie jako na PC - pořád se bavíme o mobilním zařízení.

Co se také sluší zmínit je, že nová generace používá LCD displej, namísto OLED, což se na první pohled - na základě toho co známe ze světa mobilů a tabletů - může jevit jako nedostatek, ale není to tak. LCD má totiž oproti OLED displejům některé pro VR velmi zajímavé výhody, jako je čistější obraz, pokud jej máte umístěný blízko očí (díky odlišné struktuře pixelů) a schopnost rychleji obnovovat obraz, která vede k plynulejšímu zážitku při hraní. A to všechno jsou pro VR dost zásadní parametry. Na druhou stranu, LCD třeba nemá tak výrazné a kontrastní barvy a černá barva není tak úplně černá, jako je tomu u OLED.

Nicméně, já osobně u VR preferuji spíše ostrost a plynulost obrazu než hezčí barvy, navíc třeba temně černá, kterou umí OLED displeje sebou často přináší také výraznější efekty rozpíjení světla. Takže, když to shrnu, LED určitě není změna k horšímu a když připočítáme vyšší rozlišení displeje, používání Questu 2 je pro oči určitě příjemnější, než u jedničky.

KOMFORT A ERGONOMIE Komfort při používání je samozřejmě pro VR klíčový - pokud chcete vydržet s headsetem na hlavě déle než 15 minut, potřebujete aby vám dobře seděl na hlavě, nikde vás netlačil a také, abyste se v něm tolik nepotili.

Celkově mi Quest 2 na hlavě seděl dobře a to i v momentech, kdy jsem u hraní různě poskakoval a otáčel se - v tomhle ohledu už zmíněný pružný upínací pásek funguje dobře, jen to samotné upínání už bohužel není ani rychlé, ani komfortní, jako tomu bylo u té hodnotnější varianty v předchozí generaci. Pokud si ale headset často s někým nestřídáte a nemusíte tedy pokaždé pásek znovu a znovu nastavovat, není to nějaký problém. Dobrou zprávou je, že kdyby vám tenhle jednoduchý mechanismus opravdu z jakéhokoliv důvodu nevyhovoval, Oculus nabízí možnost za příplatek necelých 50 dolarů dokoupit prémiový - tzv. Elite - úchytový mechanismus, který se ovládá mechanickým kolečkem a lépe obepíná celou hlavu. Já si nicméně v pohodě vystačil s tímhle základem.

Zvláštností, která mě na celkové ergonomii trochu zaskočila je způsob nastavování vzdálenosti čoček. Abyste tomu rozuměli - vzdálenost mezi levým a pravým okem se samozřejmě mezi lidmi liší a proto je vhodné si tuhle hodnotu na headsetu nastavit. V předchozí generaci byla tahle záležitost vyřešená jednoduchým posuvným mechanismem na spodní straně brýlí a čočky jste si mohli plynule nastavit tak, jak jste chtěli. Tady už ale žádný takový mechanismus nenajdete - což je samozřejmě opět důsledek šetření. Pokud si chcete vzdálenost čočky upravit, je to stále možné, ale musíte čočky posouvat přímo vašimi prsty. Nastavení už navíc není plynule, ale zaaretované pouze ve 3 předem daných vzdálenostech. Není to nějaký zásadní problém, některá z těch 3 vzdáleností bude použitelná pro naprostou většinu lidí, ale opět je to zkrátka méně pohodlné a sofistikované, než dříve.

Jakmile už máte headset jednou posazený a upnutý na hlavě, tak všechno sedí velmi pěkně, nikde mě nic netlačilo a materiál, který vám přiléhá na obličej je příjemný a poddajný, takže jej prakticky ihned přestanete vnímat. Vykrojení pro nos je o něco málo menší než minule, což mi vůbec nevadí, pořád poskytuje dostatek prostoru a mám osobně radši, když mi tu VR imerzi nijak moc nenarušuje průnik světla zvenčí.

Jak jsem už říkal, k headsetu dostanete opět i obligátní nástavec na brýle, takže můžete hrát i s nimi. I když já brýle pravidelně nosím, tak Quest raději používám bez nich - jednoduše, dívat se přes jednu čočku je prostě lepší a příjemnější, než dívat se přes dvě. Přesto, pokud špatně vidíte, nemusíte se bát, že budete nějak ochuzeni - funguje to bez problémů a zážitek z VR bude pořád skvělý.

Pokud se bavíme o ergonomii, tak samozřejmě nesmíme vynechat ovladače. A já se tady nepřipojím k většině recenzí a řeknu, že nové ovladače mi vyhovují méně, než ty předchozí. A nejsem sám - totéž mi nezávisle na sobě řekli i další dva majitelé původního Questu. Důvodem je paradoxně to, co Oculus vydává za přednost - tedy to, že ovladače zvětšil. Já věřím, že lidem s velkými rukami bude ovladač vyhovovat, protože mezi tlačítky je více místa a ovladače jsou konstrukčně masivnější. Ale já mám menší dlaně a tam, kde jsem měl všechna tlačítka krásně po ruce a šel na jistotu, teď jakoby šmátrám - ovladač mi už prostě tak dobře nepadne do ruky. A znovu musím opakovat, že tu chybí ten příjemný texturovaný povrch, takže ovladače zkrátka nejsou tak příjemné na držení, Není to určitě žádná katastrofa a věřím, že spoustě lidí bude nový ovladač vyhovovat, já se ale mezi ně bohužel nepočítám.

Poslední věc, kterou bych k ergonomii zmínil je - možná trochu překvapivě - zvuk. Proč u ergonomie? No, protože zvuk mi přišel stejně jako u první generace skvělý a dostatečně hlasitý na to, abych si nemusel vůbec nasazovat sluchátka. Pokud se chcete úplně odstřihnout od okolního prostředí, tak to samozřejmě udělat můžete, Oculus pro tyhle účely nabízí klasický 3,5 jack. Ale mě úplně stačil zvuk přímo z headsetu a ani jednou jsem potřebu mít sluchátka nepocítil, což beru jako pozitivum - přeci jen je to výrazně pohodlnější a také můžete stále slyšet zvuky i z reálného světa, což je nejen praktické, ale také často potřebné.

SOFTWARE:

U prvního Questu jsem si software, který vás celým procesem nastavení a používání headsetu provede krom za krokem chválil, tady u dvojky je to víceméně podobné, jen už ne tolik “wow”. Při nastavování headsetu mě ale postihla docela nepříjemná věc v podobě nekonečné boot smyčky, kdy se headset po neúspěšném pokusu o aktualizaci firmware neustále restartoval a nepomohlo jej ani několikrát vypnout a zapnout - nakonec jsem problém vyřešil po delším experimentování až připojením na jinou wifi síť.

Interface vypadá v podstatě stejně, jako tomu bylo u první generace, mnohem zajímavější je ale situace u aplikací. Za prvé, Quest 2 je plně kompatibilní s aplikacemi pro první Quest, což znamená, že v oficiálním storu se už stihly nashromáždit doslova stovky titulů, které si můžete na pár kliků pořídit a je pravda, že už tu najdete některé opravdu zajímavé kousky - a to nejen povinný Beat Saber.

Kdybych měl namátkou vybrat pár zajímavých kousků - pokud máte rádi hororové hry, můžete zkusit třeba dobře hodnocený Blair Witch, což je tedy zrovna žánr, kterému já se radši na VR vyhýbám, asi všichni tušíte proč. Pokud tedy nemáte zájem měnit trenky několikrát za den a máte raději spíše něco mysteriózního, s řešením hádanek hlavolamů, tak můžu doporučit perfektní The Room VR, která hodně zdařile míchá principy únikovek a různá atraktivní prostředí, jako je Londýn počátku 20 století, Egypt nebo templářská tématika .

Jestli naopak chcete něco akčního, kde můžete hlavu vypnout, je tu zajímavě vypadají VR Battle Royale Population One, která sází na vertikalitu prostředí, ve kterém můžete šplhat prakticky po všem co dokáže stát a následně plachtit po mapě jako s wingsuitem. Pokud vás akrádová hratelnost tolik nebere, a chcete taktičtější a realističtější zážitek, pak mám vyzkoušenou skvělou vojenskou taktickou akci Onward, která vám na první pohled připomene counter-strike, i když gameplay ve VR je samozřejmě jiný. No a abychom nezapomněli na sport, najdete tu třeba špičkový ping-pong Eleven, který vám bude připadat skoro stejně dobrý, jako ten reálný. Snad jen s klasickými závodními hrami jsou tady na štíru a přikládám to jednoduše tomu, že Quest nemá až takový výkon, aby se na něj dal jednoduše portovat plnohodnotný závodní titul ve VR.

No a tohle všechno je přitom vlastně jenom začátek. Pokud pomineme spoustu výukových aplikací, dokumentů nebo různých interaktivních zážitků, tak úplně nový svět se vám otevře v momentě, kdy zjistíte, že do Oculusu nemusíte nahrávat jenom oficiální aplikace z oficiálního storu, ale existuje tu také alternativa v podobě tzv. Sideload, která vám umožní spustit na headsetu i neoficiální a experimentální aplikace. A věřte mi - stojí to opravdu za to.

Takovou hlavní centrální databankou, resp. alternativním storem pro Oculus je platforma SideQuest. Na Sidequestu najdete doslova stovky různých zajímavých projektů od těch naprosto amatérských a fanouškovských, až po ty profesionální, které vám dohromady poskytnou klidně stovky hodin zábavy - a co je nejlepší, že často úplně zadarmo a přitom legálně. Spousta autorů tu totiž kromě dem na hotové hry prezentuje teprve vznikající projekty formou hratelných prototypů, aby dostali cenný feedback od uživatelů headsetu, který jim pomůže aplikaci dotáhnout k plné komerční verzi. Jedním slovem je to vlastně early access. A věřte, že narazíte na spousty opravdu skvělých nápadů a projektů, které byste chtěli hned teď chtěli hrát ve finální verzi.

QUEST LINK A HRANÍ NA PC

Už jenom SideQuest samotný by stačil na to, abych mohl Quest doporučit, ale se software jsme ještě neskončili. Stejně jako v případě prvního Questu, i tady jde totiž headset propojit s klasickým PC, no a pokud se jedná o herní PC, které oplývá dostatečným výkonem, otevírá se vám opět úplně nová dimenze hraní. Rázem totiž nejste limitování výkonem samotného Questu, který je sice fajn a dostačující, ale určitě nemá ambice pohánět velké a náročné VR hry v plnohodnotné grafice,, Tady veškerou práci za Quest jednoduše přebírá PC a headset funguje pouze jako zobrazovač. A nutno říct, že výborný zobrazovač.

Já jsem Quest zkoušel v obou dvou variantách propojení. Ta první je klasicky pomocí kabelu, který by měl mít délku minimálně 3, ale spíše 5 metrů - tady samozřejmě platí, že s delším kabelem se vám bude lépe pohybovat. Také bych doporučil i USB 3.1 specifikaci. Není to sice už nutnost a Quest funguje po updatu i s USB 2.0, ale přeci jen vyšší datový tok se může v budoucnu hodit a rozhodně jím nic nezkazíte.

Samotné propojení kabelem funguje úplně jednoduše a přesně tak, jak byste čekali - prostě jen propojíte kabelem PC a Quest, spustíte například Steam a následně vybranou hru a to je všechno - můžete hrát klidně do padnutí.

Druhou možností je propojení pomocí software Virtual Desktop pro VR, který - musím říct - funguje až překvapivě dobře.. Jenom se připravte, že musíte mít opravdu kvalitní router, který umožňuje dostatečně široký průtok dat - přeci jen, přenášíte úplně všechna data bezdrátově. Taktéž nastavení už není tak dětsky jednoduché, jako u kabelu, ale na druhou stranu, není to ani žádná jaderná fyzika. V principu platí, že Virtual Desktop vám přinese úplně stejnou kvalitu hraní, jako link, ale navrch vám vrátí ještě něco, o co linkem Quest ztrácí - a to je naprostá svoboda pohybu. Já osobně bych tedy vždy volil spíše bezdrátovou variantu.

Jak vidíte, na Questu je rozhodně co objevovat a troufnu si tedy říct, že softwarová podpora a díky tomu naprostá univerzálnost tohohle zařízení je ten zdaleka největší plus v téhle recenzi.

INTEGRACE FACEBOOKU A VAŠE SOUKROMÍ

Po veskrze pozitivním povídání o software se k dostáváme k tématu, které je pro Oculus, respektive Facebook velmi nepříjemné a soudě dle reakcí na internetu je potenciálně pro mnoho zákazníků důvodem, proč si Oculus nepořídit.

Když Facebook v roce 2014 Oculus kupoval, jednou z prvních reakcí zákazníků byla obava, že Facebook bude vyžadovat pro používání headsetu propojení se svoji sociální sítí a následně bude data svých uživatelů používat pro svůj byznys tak, jak je zvyklý. Z Oculusu k tomu tenkrát přímo od jeho zakladatele zaznělo, volně cituji “Garantuji, že nebudete potřebovat Facebook login pokaždé, když budete chtít Oculus Rift použít”.

No, uplynulo 6 let a situace se má najednou jinak. Facebook totiž před pár měsíci oznámil, že všechny nově založené účty, které používáte pro přihlášení k jejich headsetu, už budou vyžadovat propojení s vaším Facebook účtem. Pokud jste si právě oddychli, že Oculus účet jste si založili už před delší dobou a tak jste z obliga, bohužel vás zklamu - za prvé, pokud používáte Oculus Quest 2, bez sloučení účtu s Facebookem máte smůlu, headset vůbec nerozchodíte. No a pokud chcete používat původní headsety od Oculusu se svým původním účtem, pouze jste získali trochu času navíc, protože od roku 2023 už to bez Facebooku stejně nepůjde.

Umíte si představit kolik nevole tohle opatření vyvolalo a když k tomu připočítáme ještě problémy s loginem, které vedly k tomu, že spoustě uživatelům Facebook zablokoval účet, byla z toho docela masivní PR katastrofa.

Tyhle časy už jsou naštěstí pryč, ale povinnost používat Facebook zůstala a zůstane i nadále. Facebook se sice snaží nevýhody kompenzovat a před nedávnem třeba oznámil možnost používat na jednom headsetu vícero různých účtů, ale pořád to nemění nic na faktu, že se musí jednat o Facebook účty. No a vy tedy máte pouze dvě možnosti - buď se podřídit a Quest používat a nebo se nepodřídit a Quest nepoužívat. Rýsují se sice snahy rozhodnutí zvrátit prostřednictvím antimonopolních institucí, jako se to například děje v Německu, ale to je běh na hodně dlouhou trať s nejistým výsledkem.

Každopádně tady se musíte rozhodnout vy sami, jestli je to pro vás překážka, nebo ne - já to za vás bohužel neudělám 🙂

BATERIE

Vzhledem k tomu, že s headsetem chcete hrát primárně bezdrátově, baterie je samozřejmě klíčovou součástí vašeho zážitku.

První věc, kterou byste měli vědět je, že baterie není uživatelsky vyměnitelná, takže po vybití musíte headset nabít a pak teprve můžete pokračovat ve hraní. Respektive, můžete zkusit hrát i se zapojeným nabíjecím kabelem, jde to, ale upřímně to není způsob, jakým byste chtěli Quest 2 používat.

U ovladačů je to přesně opačně. Ty totiž používají úplně klasickou alkalickou AA baterii, kterou mimochodem dostanete už v balení a která je vydrží napájet překvapivě dlouho - za celou dobu testování jsem je nevyměňoval a ovladače mi stále hlásí více než 50 % nabití.

Co je uživatelsky hodně příjemné je fakt, že Quest nemusíte neustále vypínat a zapínat - když už nechcete hrát, prostě ho sundáte z hlavy a on se sám uvede do režimu spánku. Když potom chcete pokračovat, stačí ho jenom nasadit na hlavu a jednoduše pokračujete, kde jste skončili. To samé se týká i ovladačů - všechno funguje úplně automaticky, žádné vypínání a zapínání není třeba. V takových případech ovšem mívají některá zařízení problém se spotřebou - zdravíme Nintendo Switch, které se mi pravidelně za pár dnů v režimu spánku vybije na nulu. U Questu to ale není problém - během spánku mi po nějakých 12 hodinách zmizelo jen 6% baterie, což je určitě přijatelná hodnota. Na co si ale dejte pozor je, abyste headset vypnuli při cestování - senzory uvnitř mají tendenci jej zapínat, jakmile se v jejich dosahu ocitne jakýkoliv předmět, což se v kufru nebo batohu stane snadno.

Co se doby nabíjení týká, zhruba za hodinku se dostanete na 50% a plného nabití z absolutní nuly jsem dosáhl za 2 hodiny a 20 minut. No a při aktivním hraní jsem headset vybil za 2 hodiny, 30 minut, což není špatná hodnota. Co mě také zajímalo je, jestli můžete na Questu zhlédnout plnohodnotný celovečerní film bez toho, abyste se museli bát, že se vám těsně před koncem filmu vybije a nebo že se pozvracíte. A světe div se, ono to docela dobře funguje. Na 2 hodinový film spotřebujete zhruba 65% baterie, takže rezerva tam určitě je. Co se kvality zážitku týká, nečekejte samozřejmě, že film bude vypadat jak na vaši 4K OLED televizi, k tomu je ještě hodně dlouhá cesta, ale ve virtuálním kinosálu se skutečně cítíte podobně, jako v tom skutečném a jakmile se do filmu ponoříte, na pixely a ne úplně dobrou ostrost za chvíli zapomenete. Dokonce mě po ty dvě hodiny ani příliš neotravoval fakt, že mám na hlavě půlkilové závaží. Takže i na konzumaci 2D obsahu je Quest použitelný.

Kdybych měl svoje pocity z baterie shrnout, tak výdrž baterie byla při způsobu, jakým Quest používám naprosto dostačující. Faktem totiž je, že pro mě trvají jednotlivé VR seance typicky zhruba hodinu a půl, pak už cítím potřebu vrátit se do reálného světa, takže ani větší kapacitu baterie nepotřebuji. Pokud tedy chcete mít Quest jako party zařízení, při jehož používání se střídá vícero lidí, nebo jste skutečně hardcore VR hráč, který zvládne hodiny a hodiny s Questem na hlavě, musíte buď hrát se zapojeným kabelem, nebo si dokoupit externí baterii s uchycením přímo na headset. V ostatních případech ale budete spokojeni.

DALŠÍ PRAKTICKÉ POSTŘEHY

Stejně jako tomu bylo i u Questu jedničky, i tady máte možnost z headsetu castovat svému okolí to co vidíte a to hned několika různými způsoby. Ten první je prostřednictvím aplikace Oculus, kterou si stáhnete z App Storu nebo Google play do vašeho zařízení, ať už je to tablet, nebo telefon. Ten druhý a ještě jednodušší je přenos do prohlížeče, který může běžet na čemkoliv, za předpokladu, že se jedná o Google Chrome - stačí zadat adresu a přihlásit se. No a do třetice, pokud máte SMART TV, která podporuje podporuje Google cast, respektive Chromecast, tak to jde jednoduše napřímo z Oculusu, což je asi úplně nejjednodušší varianta.

To už je myslím slušná řádka možností, takže Quest 2 má přeci jen i nějaký ten party potenciál. Takový turnaj v BeatSaberu spolehlivě vystačí na celý večer - několikrát odzkoušeno a vždy to spolehlivě funguje 🙂

Quest má i jednu velmi zajímavou funkci, která není na první pohled vidět a to je tracking vašich rukou. Když jej poprvé v nastavení zapnete, systém vás provede krátkým tutoriálem, jak tuhle vychytávku používat a následně už můžete ovladače odložit a pro pohyb v menu headsetu používáte už jen a pouze vaše ruce. A musím říct, že je to vážně skvělý pocit, protože Quest tím dostává zase o kousek větší dávku svobody. Možná si teď říkáte - proč bych měl odkládat ovladače, když fungují tak skvěle a nijak mi nepřekáží. Ale divili byste se, jaký je to pocitově rozdíl, když nemusíte v rukou nic svírat a všechno zvládnete úplně přirozeně tak, jak jste zvyklí v reálném světě. Trackování navíc funguje velmi pěkně, systém dokáže přesně rozpoznávat pohyby jednotlivých prstů i jejich vzájemnou polohu. Není samozřejmě tak přesné jako ovladače ale na pár základních interakcí to úplně v pohodě dostačuje. Samozřejmě, ne každá aplikace trackování podporuje - pro některé hry a aplikace jsou ovladače jednoduše nutností, ale ty co to dokážou zase posouvají zážitek o kousek blíže skutečnému virtuálnímu životu.

Stejně jako u první generace, i u Questu 2 padla sem tam otázka, jakou variantu koupit - jestli 64 GB nebo 256 GB. A stejně jako u první generace pořád platí, že aplikace na Questu nejsou zdaleka tak velké, jako ty na konzolích a 64 GB varianta mě ještě reálně nezačala omezovat. Takže pokud nejste fakt ultra náročný uživatel a budovatel knihovny, nemá smysl utrácet další peníze navíc.

Měl bych se také krátce zmínit o příslušenství. Z toho standardního bych asi doporučil zakoupit nějaké cestovní pouzdro. Nechávat Quest doma je skoro hřích, když je tak skvěle mobilní a můžete s ním hrát prakticky úplně všude. A přenášet ho v originální krabici je popravdě docela otrava. Oculus už také začne brzy prodávat novou verzi už zmiňovaného Elite upínacího pásku, s integrovanou extra baterií. Ten vám samozřejmě přidá nějakou tu váhu navíc, ale na oplátku dostanete dvojnásobnou kapacitu baterie, což se třeba hodí na už zmiňované party hraní. No a pokud chcete něco opravdu extra, už se objevuje i zajímavé příslušenství třetích stran - namátkou můžu zmínit třeba Cybershoes, které vám umožní ve VR chodit i když zrovna sedíte.

No a nakonec pro vás mám i dva ryze praktické postřehy k používání. Za prvé - čočky Questu se dokážou velmi snadno a velmi rychle ušpinit. A má to skutečně dramatický vliv na ostrost obrazu. Takže doporučuji čistit prakticky před každým použitím - postačí vám k tomu jednoduchý hadřík na optiku, nic složitého. Za druhé - dejte si pozor na sluníčko. Pokud ostré slunce zasvítí zpříma na čočky, může za pár desítek vteřin díky efektu lupy displej propálit a tím nevratně poškodit. I když jsem o tomhle nebezpečí věděl, ponechal jsem headset položený volně v místnosti naproti oknu a vůbec jsem si neuvědomil, že tam kde je teď stín a šero bude za pár hodin pražit slunce. Zachránil jsem jsem ho doslova v poslední minutě a jen čistou náhodou. Takže myslete na to, tenhle krasavec je stále celkem nedostatkové zboží a byla by obrovská škoda o něj takhle nešťastně přijít.

ZÁVĚR A ZHODNOCENÍ

I přes to, že mě Quest 2 v některých ohledech trochu zklamal a zejména zpracováním a materiály nedosahuje kvality předchozí generace, výhody takového přístupu ve vztahu k ceně jsou zjevné a troufnu si hádat, že druhou generaci Questu vystřelí opět ke hvězdám. Quest 2 je totiž naprosto univerzální VR zařízení, které odškrtává všechny důležité boxy mainstreamového zákazníka. Dostatečná kvalita? Splněno. Jednoduché používání a instalace? Splněno. Dostatečné množství zajímavých titulů? Splněno. Rozumná cena? Splněno. Možnost hrát všechny ty skvělé nabušené VR tituly na PC? Splněno.

Pokud se tedy dokážete přenést přes nedostatky vyplývající z nižší ceny a nevadí vám, že alespoň z části zaprodáte svoji duši Faceboku, Quest 2 zůstává tou nejlepší volbou pro široké masy VR-chtivých zákazníků. A to je z pohledu dalšího rozvoje nejen této platormy ale i VR obecně rozhodně dobře.

Také by se hodilo zmínit ještě jednu důležitou věci - Quest 2 mě provázel po celou dobu karantény a můžu říct, že mi ji zpříjemnil jako málo co jiného - možnost odpoutat se úplně od světa, ve kterém jste trvale uzavřeni, bez možnosti kontaktu s okolím a vydat se prozkoumávat nové zážitky a místa, kde fungujete bez jakýchkoliv fyzických limitů a omezení - to je obrovská psychická vzpruha a vůbec bych se tomu nebál říkat terapie. Byl to úplně nečekaný aspekt testování Questu a jsem za něj hodně vděčný. Ukazuje totiž i další možný způsob využití a benefitů VR, který sahá za hranice běžné zábavy. Takže, díky za to a palce nahoru!